Syndrom podvodníka
Kdo jsem, abych vydal knihu? To přece dělají jiní. Ti druzí, Kteří ví jak na to. Já si píšu jen pro radost.
Moje drahá polovička mi vysvětlila, že se pletu. Tedy, abych byl přesný… že se pletu v tom, že tu knihu nevydám. Ne v těch všech ostatních věcech. A jelikož z nás naše drahé polovičky chtějí mermomocí udělat lepšího člověka (i kdyby nás u toho měly zabít), raději jsem se dlouho nevzpouzel. Nicméně mě při tom neustále přepadaly pochybnosti. Položil jsem si spousty otázek, na které jsem neznal odpověď.
A teď, když už to mám vše za sebou, se můžu zamyslet, jak by mi na ty otázky odpověděly bytosti, které jsem stvořil.
Proč by měl někdo číst zrovna moji knihu? Léa: „Protože v ní jsem já. A to přece stačí.“
Mám dost zkušeností na to, abych mohl psát o lidech a emocích? Hakatora: „Dopřej postavám víc bolesti a bude to vypadat, že jo.“
Co když je celý příběh jen hloupý nápad? Nix: „Tak to jsi měl říct hned na začátku. Ušetřili bychom si pár set stran běhání a umírání.“
Mám vůbec právo nazývat se spisovatelem? Čtenáři: Krčí rameny
Co když se čtenáři nebudou smát mým vtipům, ale mně? Hubert: „Smějí se? Výborně! Smích je polovina úspěchu. Druhá polovina je, aby neházeli rajčata a zaplatili.“
Jak to, že ostatní autoři píšou rychleji než já? Rakutan: „Možná proto, že své postavy nemusejí zabíjet dvakrát.“
Co když moje postavy zní všem stejně? Prkven: „Tak jim dej různé čepice a čtenáři si toho nevšimnou.“
Není můj svět příliš malý, nelogický nebo nudný? Bohové: „Jestli nám ještě jednou řekneš, že je malý a nudný, tak ho smažeme a uděláme nový.“
Co když si čtenář všimne, že vůbec nevím, co dělám? Dazz: „Pozdě. Všimli si.“
Nepotřebuji nejdřív absolvovat x kurzů, než budu moct psát „opravdu“? Vitto: „Opravdu?“
Dokáže čtenář udržet přehled v množství postav a jejich vzájemných vztazích? Hakatora: „Ne. Je nás tam moc. Ale pracuji na tom.
Nepřeháním to s množstvím narážek, které pochopí jen hrstka lidí? Černokněžník: „Takové narážky jsou nejlepší. Elitní humor.“
Když se mi scéna líbí, není to jen proto, že jsem ji psal já? Sir Florian: „To je normální. Já se taky rád poslouchám.“
Nechybí knize hlubší smysl pod vrstvou humoru a narážek? Hakatora: „Pokud je tam dost narážek, nikdo nebude mít čas přemýšlet nad hlubším smyslem.“
Nejsou moje postavy jen karikatury bez skutečné hloubky? Dazz: „Řekni to ještě jednou a já ti tady vybalím další trauma z dětství.“
Co když se všichni jen tváří, že se jim moje psaní líbí? Azer: „Pak je to literární ekvivalent dobrého vína – i když tomu nerozumí, dělají, že ano, aby vypadali chytře.“
Nebude moje kniha jen trapná? Všichni sborově: „To nech na nás. My už si to u čtenářů obhájíme.“
Co když čtenář pozná všechny moje inspirační zdroje a obviní mě z plagiátu? Azer: „Výborně! To znamená, že čtenář má dobrý vkus.
Vychází spousta nových knih, proč by měla uspět zrovna ta moje? Arkelator: „Protože má nejvíc mrtvol na metr čtvereční. To se cení.“
