Kurz
„Nemyslíš si, že by ti pomohl kurz psaní?“ zeptala se mě žena.
Pozvedl jsem obočí jako Spock. „Ani náhodou. Takové kurzy, které bych potřeboval, se nedělají.“
O pár týdnů později jsem od ní dostal jako dárek kurz tvůrčího psaní. A jsem jí za to vděčný.
Když jsem si prohlížel nabídku kurzů pro spisovatele, narazil jsem na perly typu: „Pište o tom, co znáte.“ Jasně. Já ale přece neznám žádné kouzelníky!
Nebo: „Vaše postava musí mít motiv.“ Ta moje má hlad.
A samozřejmě: „Postavy musí projít vývojem.“ Dobře, takže z nerozhodného zbabělce se má stát statečný vůdce. Jenže on se pořád bojí pavouků. A já to respektuju.
Měl jsem to štěstí, že jsem skončil v rukou Reného Nekudy (https://www.renenekuda.cz/), který mě vyvedl z omylu. Opravdu jsem potřeboval kurz. A pak ještě další dva. Neposunuly mě tam, kam jsem chtěl. Posunuly mě tam, kam jsem potřeboval.
Pak tu jsou knihy s tituly jako Jak napsat bestseller nebo Jak se stát úspěšným spisovatelem. Důvěřuji jim asi stejně jako podomním prodavačům hrnců. Hledal jsem něco jiného. Něco, co napsal autor, který opravdu ví, o čem mluví. A ne někdo, kdo radí, jak napsat bestseller, aniž by sám nějaký napsal.
Našel jsem knihu O psaní od Stephena Kinga, kterého mám moc rád. Nedala mi návod ani ze mě neudělala úspěšného spisovatele. Ale nakopla mě k tomu, abych to minimálně zkusil.
„Synu, pamatuj si tato pravidla.“
„Ano, tati,“ řekl Nix. „Jaká?“
„Pravidlo první – vždycky si najdi únikovou cestu dřív, než ji potřebuješ.“
„Takže mám koukat po dveřích?“
„Nebo po oknech, krbech, mostech… fantazii se meze nekladou. Pravidlo druhé,“ řekl otec a přiložil další poleno do ohně, až jiskry vyletěly k hvězdám.
„Nechoď tam, odkud běží všichni ostatní pryč.“
Nix se zamračil. „To je přece jasný, ne?“ Zapsal si pravidlo na kus pergamenu a připsal pod to malým písmem: Pokud běží i otec, běž rychleji.
„Pravidlo třetí – jestli se kolem potuluje autor inspirovaný Stephenem Kingem, drž se od něj co nejdál. Smrt bude pomalá a nechutná.“
Nix se zadíval do ohně. Přemýšlel. „A to je všechno? Jen tři pravidla?“
„Pro začátek. Zbytek se naučíš časem.“
„Nedalo by se to nějak zrychlit? Já nevím, třeba bych se mohl přihlásit na kurz přežití. Dělá někdo něco takového?“
„Ne. Ale měl by. Stejně jako by se měl dělat kurz pro autory, co neumí psát ženské postavy.“
Nix zamrkal. „A takový kurz existuje?“
Otec se pousmál. „Jo. Říká se mu život. Ale teď už pojď jíst, mám hlad.“
