První řádky
První řádky jsem napsal na dovolené v Indii, ale nebyla to žádná romantika. Žádné slunečníky a orosené nápoje. Pláž v Allepey by mohla být nádherná, nebýt… no… Indů. Nedalo se po ní chodit bos. Všude se válely víčka od piv, odpadky a další nechutnosti. V oceánu byl nejspíš úplně stejný nepořádek, jen to nebylo vidět. Je to oceán. A je fakt velkej.
Indové neplavou. Jdou po pás do vody (ti odvážnější po prsa) a nechávají se pohupovat vlnami. Potetovaní vousatí tatíci od rodin při tom výskají jako malé děti. Zvláštní pohled.
Turistu poznáte podle toho, že je dál od břehu a plave. Jako já s mou ženou. Jednou jsem viděl Inda, jak si to štráduje přes pláž jen v plavkách a s igelitkou. „Žeby odvážný plavec?” napadlo mě. Došel až k hraně přílivu, mrsknul igelitku do vln kousek od nás a odešel. Z tašky vyplavaly rybí zbytky. Tím pro nás koupání ten den skončilo.
Dovolená je pro spisovatele inspirativní, protože opustí starosti všedních dní. Jenže psaní na pláži není tak romantické, jak si lidé myslí. Vleže se píše mizerně. Já si radši udělám pár poznámek a pořádně píšu až večer.
A když už jsme u toho – v letadle se píše skvěle. Dobrovolně se vzdáte signálu, nikdo vám nevolá, nikdo vám nepíše. Takže rady typu „odstřihněte se od světa a pište“ asi nebudou tak daleko od pravdy.
A ta scéna, kterou jsem tehdy napsal? Nosil jsem ji v hlavě roky. Hledal pro ni povídku. Nakonec jsem vzal tužku a papír a z té jediné scény vyrostla celá kniha.
„Zdá se mi, že si jen vymýšlí. Procestovala jsem kus světa, ale o místě zvaném Indie jsem v životě neslyšela.“
Azer si povzdechl. „Slečno Serazin, vždyť o to přece jde. Autor píše fantasy, což znamená, že si nehorázně vymýšlí.“
„Aha. A to mu jen tak projde?“ čertila se Léa.
„Zdá se, že ano.“
„To se mi nelíbí. Až se dostanu k moci, tak to zakážu!“
„Ale jistě. Zákazy jsou jedním z nejdůležitějších nástrojů vládnoucí třídy.“ Azer se ani nesnažil zakrývat jízlivost ve svém hlase. „Kam bychom to dotáhli, kdyby si lidé mohli dělat, co se jim zlíbí?“
Léa se na něj jen zamračila. „A taky se mi nelíbí, že nejsem v úvodní scéně. Jsem přece hlavní ženská postava!“
„Vždyť je to jen úvodní scéna. Ve zbytku knihy vás zmiňuje více než třistakrát. Počítal jsem to.“ Azer se zachmuřil, protože jeho jméno v knize padlo pouze dvěstědevadesátpětkrát.
