O autorovi se píše těžko. Na rozdíl od hrdinů na něm není nic zajímavého.
Na koni jsem seděl jen jednou a vůbec mi to nešlo. Jediný meč, který jsem kdy držel v ruce, byl ze dřeva. A kouzla? Umím jen tři…
Píšu, protože je to můj koníček. A ze stejného důvodu i vařím. Obě činnosti mají jedno společné: když se to nepovede, vždycky se to dá zamíchat a doufat, že to zkonzumuje alespoň rodina. Když z toho vznikne kniha nebo večere, je to skvělé. Když ne, aspoň vznikne dobrá historka o tom, jak jsem se o to pokoušel. Nepíšu proto, abych změnil svět. Píšu proto, abych se při tom dobře bavil. A doufám, že stejně dobře se budou bavit i čtenáři. Já totiž beru humor smrtelně vážně. Dobrý vtip, to není žádná sranda.
Užívám si každý aspekt tvorby knihy – nejen samotné psaní, ale i komunikaci s korektorkou, výběr ilustrátora či tvorbu tohoto webu. Každopádně samotné vyprávění příběhu je na tom to nejlepší. Fantazie nám pomáhá představit si něco, co není. Zpochybňuje hranice toho, co považujeme za možné, a dává prostor hledat nové významy. Díky ní vznikla spousta úžasných vynálezů, jako kolo, elektřina, letadlo nebo selfie tyč.
Samo lidstvo o sobě tvrdí, že jeho schopnost mentální simulace je to, co jej činí tak úspěšným. Literatura je cvičením empatie: učíme se chápat pocity, motivy a světy, které nejsou naše. Takže když se ten příběh odehrávající se v našich hlavách podaří převést do slov, vznikne něco, co poskytuje možnost úniku z reality. Která je někdy těžká nebo bolestná.
Když píšu, reálný svět na chvíli vypne. A místo něj naskočí jiný, kde má všechno tu správnou logiku – tu moji.
Honza
PS: V článcích na blogu toho o sobě prozradím daleko víc…